Na vyvýšenině nedaleko od města vybudoval Fridrich II. jedno ze svých opevněných sídel. Roku 1233 dal podnět k násilnému přesídlení 20 000 sicilských Arabů, kteří přeměnili Luceru se souhlasem císaře na islámskou enklávu v křesťanské říši. Tento téměř šachový tah byl zároveň neobvyklý i geniální: Saracéni, předtím inklinující ke vzpourám, se stali jeho nejvěrnějšími stoupenci. Hněvem soptící papež označil císaře za „sultána z Lucery“. Po smrti Fridricha dal ihned pokyn Karlovi I. z Anjou, aby město vypálil a na základech mešity zbudoval gotický chrám.
K nejvýznamnějším pamětihodnostem patří:
Kastel Fiorentino – patnáct kilometrů vzdušnou čarou a 25 km po silnici severozápadním směrem od Lucery leží rozvaliny někdejšího biskupského sídla, kastelu Fiorentino. Dnes pouze fragmenty staveb označují místo úmrtí Fridricha II., jemuž věštba naznačila, že zemře „sub fiore“ (pod květinou). Osudová předpověď se naplnila roku 1250 při jeho prvním pobytu v pevnosti.
Kastel (Fortezza Svevo-Angioiana) – na rozvalinách saracénského kastelu Fridricha II. postavil Karel I. Z Anjou mezi léty 1269 – 1283 svou obrannou základnu, obehnanou opevněním o délce 900 m.
Duomo Santa Maria Assunta – v trojlodním chrámu (postaven v letech 1300 – 1317) s gotickým portálem se nachází náhrobek Karla II. z Anjou. Pozoruhodný je oltář: za tímto stolem prý jedl Fridrich II. v kastelu Fiorentino.
