Nic vás nemůže předem připravit na vizuální šok ze Sixtinské kaple (Cappella Sistina), postavené v 15. století pro papeže Sixta IV. a znovu zpřístupněné pro veřejnost v roce 1990 po kontroverzní desetileté restauraci.
Dokonce i nepohodlí zástupů návštěvníků – vyžaduje se zde naprostý klid – umocňuje účinky Michelangelovy stropní malby, jeho Posledního soudu a dalších nástěnných fresek Botticelliho, Pinturicchia, Ghirlandaia a Signorelliho. V této soukromé papežské kapli se konají konkláve kardinálů při volbě nového papeže a sláva katolické církve zde dosahuje svého nejvyššího uměleckého výrazu.
Kaple zobrazuje ve třech částech historii lidstva: od Adama k Noemovi, vyhlášení zákona Mojžíšem a od narození Ježíše až k poslednímu soudu. Na stropní malbě Michelangelově poznáte slavný vztyčený prst při stvoření člověka, Noemovu opilost, potopu světa, avšak ze všeho nejsilnější je celkový dojem, který nejlépe získáte, když se budete dívat ze zadní lavice u východu z kaple.

Michelangelovy stropní malby

Michelangelovy stropní malby
Na stěně za oltářem visí mohutný Michelangelův obraz, znázorňující Poslední soud. Mistr zahájil práci na tomto díle 23 let po dokončení stropních fresek ve svých šedesáti letech, kdy se zabýval hlubokým náboženským sebezpytováním. Skoro nahý Ježíš zde vykonává spravedlnost a je podobnější spíš klasickému bohu – hrdinovi než konvenční biblické postavě. Autoportrét umělce, který byl v té době už nemocen, můžeme spatřit ve svlečené kůži svatého Bartoloměje napravo pod Ježíšem.
Mezi všemi poklady Vatikánu přijde někdy zkrátka patnáct sálů obrazové galerie (Pinacoteca Vaticana) ve zvláštním křídle paláce. Tuto sbírku obrazů všech období byste neměli vynechat a obzvlášť milovníci umění by měli této pinakotéce věnovat samostatnou návštěvu. Mezi nejvýznačnější se zde řadí díla Giottova, Fra Angelicova, Peruginova, Raffaelovo poslední velké plátno Proměnění Páně, nedokončený obraz Svatý Jeroným od Leonarda da Vinci, Belliniho Pieta a Caravaggiovo Snímání z kříže.

