Pisa

Pisa leží po obou březích řeky Arno, ve vzdálenosti dvanácti kilometrů od moře. Nachází se zde sídlo univerzity a významné historické památky.

Domněnky, že Pisa byla založena Řeky na přelomu 2. a 1. tisíciletí př.n.l. nebyly archeologicky potvrzeny. Dočasně byla v moci Etrusků. V roce 180 př.n.l. tu byla založena římská kolonie. V 11. až 13. století byla jednou z nejvýznamnějších námořních republik v Itálii, ovládajících celé toskánské pobřeží, s politickým a obchodním vlivem od Korsiky přes Sardinii po Sicílii a až k Baleárám. Soupeřka Janova a Benátek. Roku 1135 vyřadila ze soutěže Amalfi, sama však byla poražena Janovem roku 1284. Měla spory i s Luccou a Florencií.

V roce 1405 byla ovládnuta Florenťany. Hlavní kulturní rozkvět zažila Pisa v 11. - 14. století a ovlivnila svým „pisánským“ typem románské architektury i řadu dalších italských krajin (rodina Pisanů). Poté pod florentským panstvím zažila zejména rozvoj vědy. V Pise se narodil a působil astronom Galileo Galilei (1564 až 1642).

                          
                                                                Galileo Galilei (1564 až 1642)

Prohlídka Pisy zabere jeden až jeden a půl dne. Nejlépe je prohlídku zahájit na Piazza Duomo. Na jednom z nejpozoruhodnějších náměstí v Itálii jsou soustředěny čtyři mimořádně proslulé památky.

 Uprostřed je dóm (katedrála), nejvýznamnější památka románsko-pisánského stylu (z let 1064 až 1118). O něco pozdější je fasáda se čtyřmi sloupovými řadami nad sebou, apsida se dvěma. Vstup je jižním portálem s bronzovými dveřmi od Bonanna Pisana (1180). Pětilodní interiér je 95 m dlouhý, se skvělou výzdobou. Unikátní kazatelna od Giovanniho Pisana (1302-1311) obsahuje cenné reliéfy. Na oltáři je krucifix od Giambologni. Strany presbytáře zdobí obrazy od Andrey del Sarto. V hlavní apsidě může návštěvník obdivovat velkou mozaiku ze 13. století, zčásti od Cimabua (hlava svatého Jana Evangelisty) a náhrobek císaře Jindřicha VII. (od Tina di Camaino; 1315).

Jihovýchodně od dómu je šikmá věž (Torre Pendente). Stavba byla zahájena roku 1173, ale po naklonění přerušena. Dokončena byla Tommasem Pisanem kolem roku 1350 (výška 55,22 m na severu a 54,52 m na jihu; náklon 5°30´ směrem k jihu; schodiště se 294 schody; skvělý rozhled).

Proti dómu je kruhové románské baptisterium s gotickou výzdobou (započaté roku 1152, dokončené ve druhé polovině 14. století). Má čtyři krásné portály a kupoli o průměru 18 m. Interiér má průměr 35 m, uprostřed je osmiboká křtitelnice (Guido da Como; 1246). Nalevo je umístěna kazatelna od Nicolo Pisana (z roku 1260), vyzdobená krásnými reliéfy.

Na severní straně náměstí stojí Camposanto (Svaté pole), což je obdélníková hřbitovní stavba, podobná křížové chodbě (z roku 1277; Giovanni di Simone). Byla silně poškozena při dělostřeleckém ostřelování v roce 1945. Ve čtyřech sloupových chodbách je asi 600 náhrobků, cenné antické sarkofágy, skulptury, fresky (v severní chodbě cyklus 23 scén ze Starého zákona od B. Gozzoliho; asi 1480). V přilehlém sále proslulá freska Triumf smrti od neznámého autora (asi 1360-1380).

                      
                                                                                                   Camposanto

Proti dómu, na jižní straně náměstí, je v budově někdejší chudinské nemocnice (Ospedale Nuovo; z 13. - 14. století) - Museo delle Sinopie . Východně od náměstí je ještě Palazzo Arcivescovile s velkým dvorem. Od šikmé věže jde návštěvník k jihu po Via Santa Maria, lemované domy ze 17. - 18. století (řada univerzitních pracovišť; v č. 26 je Domus Galileana se střediskem galilleovských studií). V horní třetině ulice návštěvník zabočí doleva a po Via dei Mille dojdeme k románskému kostelu San Sisto (antické sloupy)a k někdejšímu světskému centru města Piazza dei Cavalieri s paláci z 16. století (většinou od Vasariho). Uprostřed stojí Palazzo dei Cavalieri, neboli Palazzo della Carovana (z roku 1562)s pestře malovanou fasádou, dnes sídlo významné vysokoškolské instituce Scuola Normale Superiore. Vpravo je chrám San Stefano dei Cavalieri s mramorovou fasádou a kampanilou (1565-1606). Nalevo od dómu je Palazzo dell´Orologio. Z náměstí lze odbočit k jihu po Via San Frediano ke stejnojmennému románskému kostelu (z 11. - 12. století;  s barokní vnitřní výzdobou)a k univerzitě.

Naše základní trasa však vede z Piazza Cavalieri středověkými uličkami Via Dini a Borgo Stretto k románsko-gotickému chrámu San Michele in Borgo a k mostu Ponte di Mezzo při Piazza Garibaldi. Nyní se návštěvník obrátí k východu a půjde po severním břehu Arna až k Palazzo Medici na Piazza Mazzini – v něm je umístěno Museo Nazionale di San Matteo, ve kterém návštěvník najde skulptury od různých členů rodu Pisanů (zvláště díla Giovanni Pisana), ale i od Donatella, Michelangela a Verrocchia, dále malířská díla od Fra Angelica, Masaccia, L. Signorelliho i G. Reniho, a zejména velké polyptychon od S. Martiniho z roku 1319.

Má-li návštěvník více času, může navštívit severní část města. V tom případě jde od muzea k severu po Via di Simone k chrámu San Francesco (z 13. století; průčelí z roku 1603; bohatá vnitřní výzdoba). A poté po Via Vicenza (z Via Valdagno) k benediktinskému kostelu San Zeno, založenému v 10. století a přestavěnému ve 12. století (v sousedství jsou městské hradby).

                      
                                                                                             kostel San Zeno

Zpět se návštěvník vrací po Via San Zeno k jihozápadu. Vlevo je dominikánský kostel Santa Caterina, (z druhé poloviny 13. století;  s charakteristickou pisánskou mramorovou fasádou). Poté jde po Via Fucini k chrámu San Paolo all´Orto a posléze k Palazzo Medici. Od muzea přejde návštěvník přes most Ponte alla Fortezza na jižní břeh řeky a nyní jde buď přímo k západu, k osmibokému San Sepolcro (z roku 1153; nedokončená zvonice), anebo oklikou, jižním směrem, kolem opevnění Bastione di Sangallo a podél gotického chrámu San Martino z roku 1332 (výzdoba zčásti od rodiny Pisanů), ležícího v někdejší čtvrti arabských kupců.

V obou případech dojde návštěvník na Piazza XX Settembre k dnešní radnici (gotický palác Gambacorti)na jižním břehu řeky, u mostu Ponte di Mezzo. Dále pak pokračuje k západu k další unikátní pisánské památce –  Santa Maria della Spina (z roku 1323 s kuriózní přemírou plastické vnější výzdoby (vesměs od rodiny Pisanů a jejich školy; uvnitř na oltáři cenná Madona s dítětem, snad od Nina Pisana).

Trasa dále směřuje podél mostu Ponte di Solferino k hezkému, románsko – pisánskému chrámu San Paolo a Ripa d´Arno (z 11. - 12. století).

Zde prohlídka v podstatě končí. Lze se vrátit buď k severu na Piazza Duomo přes most Solferino a po Via Roma, anebo přejít jihovýchodním směrem přes Piazza Vittorio Emanuele k nádraží.