Kalábrie – země vína

U kolébky kalábrijského vinařství stáli řečtí kolonizátoři, kteří tu pro pěstování révy vinné našli velice příhodné podmínky. Využili je dokonale, a tak si Kalábrie brzy vysloužila přezdívku Oinotria, což znamenalo - země vína.

Nad jiné se potom proslavila oblast rozložená při pobřeží Jónského moře severně od města Krotónu. Víno odtud bylo v domovském Řecku pokládáno za jedno z nejlahodnějších vůbec, a proto je dostávali za odměnu vítězové olympijských her. Údajně byl jeho velkým milovníkem a zdatným konzumentem i atlet Milo z Krotónu, který vyhrál olympiádu hned šestkrát.

Tato oblast má nejvyšší renomé i v současnosti a odrůdová vína Ciro, pojmenovaná podle zdejšího městečka (ve starověku se nazývalo Krimissa, stejně jako slavné víno; nejvýznamnější stavbou města byl chrám zasvěcený Dionýsovi), jsou chloubou kalábrijského vinařství. Jak červené, tak i růžové Ciro se lisují z prominentní odrůdy Gaglioppo , kterou sem dovezli kolonizátoři z antického Řecka a o níž někteří odborníci soudí, že patří k nejstarším odrůdám vinné révy na celém světě.

Ciro Rosso je suché konzistentní víno s kořeněnou vůní, zatímco Ciro Rosseto má mírně kyselejší chuť a květnatou vůni. Rosso, považované za přímého „potomka“ Krimissi, se dočkalo prvního velkého mezinárodního uznání již v roce 1968, kdy bylo vybráno jako oficiální víno olympiády v Mexico City.

Výchozí surovinou pro bílé Ciro Bianco je odrůda Greco Bianco, rovněž starořeckého původu. Toto suché víno, které charakterizuje mírně ovocné aroma, se s oblibou podává ke kalábrijské specialitě – grilovanému mečounu s medovou omáčkou.

Vína Ciro produkuje firma staré vinařské rodiny Librandi, jejíž zaměstnanci obhospodařují přes 200 hektarů vinic na pahorcích v půvabné krajině v okolí obcí Ciro Marina, Strongoli, Casabona a Rocca di Neto. Vinařství Librandi se hlásí k pradávné tradici, a jelikož dobře prosperuje, mohlo si dovolit rozvinout vlastní výzkumnou činnost. Ta se zaměřuje především na rekonstrukci starých řeckých vín, což mimo jiné přepokládá zaměstnávat externí odborníky, kteří vyhledávají v archívech potřebné informace.

Výsledkem těchto snah a dlouhodobých experimentů jsou například dvě pozoruhodná vína – Gravello a Magno Megonio. Prvně jmenované se vyrábí ze směsi hroznů odrůd Gaglioppo, Cabernet a Sauvignon, běžně dozrává rok v dubových sudech a pak ještě půl roku v lahvích. Druhé, lisované výhradně z odrůdy Magliocco, rovněž dozrává v sudech; chutná po třešních a přitom má lehce pryskyřičnou vůni.

Firma Librandi na základě vlastní zkušenosti tvrdí, že budoucnost kalábrijských vín je zcela v rukou místních vinařů a že závisí pouze na tom, jak dokážou zaujmout i mimokalábrijské zákazníky, s jakým důvtipem zkombinují inovace s tradicí. Tato filozofie, zdá se, v poslední době oslovuje čím dál více vinařství, kterých je v kraji dost a která celkem obhospodařují asi 25 000 hektarů vinic.

Další vývoj bude jistě zajímavé sledovat. Vždyť předpoklady k tomu, aby se o Kalábrii začalo znovu hovořit jako o zemi vína, tady zcela nepochybně pořád jsou.

A na závěr ještě poznámka pro případné konzumenty: kromě produkce Librandi stojí za pozornost vína z oblasti Lamezia Terme nebo třeba vína Melissa, Donnici, Savuto či Pollino. Ale jinak, stejně jako všude jinde, i v tomto kraji platí, že pokud vám někdo nabídne víno vlastní výroby, pak jde určitě o nejlepší značku na světě!