Ercolano (Herculaneum)Ercolano (Herculaneum)je východním předměstím Neapole. Původně zde byla patrně řecká osada.
V 5. století př.n.l. byla tato osada ovládnuta Samnity a ve 4. století Římany. Zničena byla při výbuchu Vesuvu (v roce 79 n.l.) lávou o výši přes 12 metrů, která ztvrdla v pevný kámen.
Vykopávky byly započaty v 18. století. Systematicky jsou však prováděny až od roku 1927.
Od nádraží Circumvesuviana je to asi 15 minut ke vstupu do archeologického areálu, který je 12 až 13 m pod úrovní okolní zástavby.
Návštěvník přechází nad palestrou (cvičištěm). Areál je rozčleněn pravoúhle do tří ulic severojižních (lat. cardo, it. Cardine III, IV,V), a do dvou hlavních západovýchodních (decumano massimo, decumano inferiore). Mezi ulicemi jsou jednotlivé domovní bloky (insule).
Prohlídka umožňuje vděčný pohled do prostředí denního římského života v době okolo přelomu letopočtu.
Od správy areálu sestupuje návštěvník k jihu do ulice (carine)III. Vlevo je Dům Aristidův, za ním pak půvabný Dům Argův (se zahradou, obklopenou po třech stranách sloupořadím a s nástěnnými malbami). Napravo je vstup do tzv. hotelového domu, ve skutečnosti bohatého soukromého příbytku.
Severně odtud následuje Dům s kostrou (Casa dello Scheletto), nazvaná podle zdejšího nálezu kostry. A poté Dům s dřevěnou stěnou, jež odděluje atrium od obývacího pokoje.
Za příčnou ulicí (decumano inferiore)se nachází stavební komplex lázní s malou palestrou, s odděleními pro muže a ženy a dalším vnitřním členěním na apodyterium (šatnu), tepidarium a kaldarium(bazénky s vlažnou, resp. teplou vodou) a frygidarium (kruhový bazén se studenou vodou). Na podlahách jsou k vidění zbytky mozaik.
Od lázní se návštěvník vrátí na příčnou ulici a přejde na ulici (sardine)IV. V její jižní části stojí za zhlédnutí velmi pěkný Dům s mozaikovým atriem. Obsahuje pozoruhodné nástěnné malby a je zde zahrada, obklopená sloupořadím.
Zajímavé stavby jsou i v severní části ulice. Zde následují za sebou: Samnitský dům s architektonickými předřímskými rysy (atrium s jónskými sloupy), Dům tkalce, Dům se spáleným nábytkem a dvouposchoďový Dům s mozaikou Neptuna a Amfitrity a s další výzdobou (lovecké scény i divadelní motivy).
Z příčné hlavní ulice (decumano massimo), jen částečně zatím prokopané v blízkosti někdejšího fóra, lze vstoupit do rozsáhlé budovy nazvané Dům dvoustého výročí (podle toho, že byl odkryt v roce 1938; tj. v dvoustém roce herkulánských vykopávek). Je zde mramorem vykládaná podlaha a krásné malby na stěnách. V prvním patře (ve zdi) je emblém kříže jakožto nejstarší starokřesťanský doklad svého druhu.
Odtud přejde návštěvník do třetí severojižní ulice (sardine V). Na její východní straně se nachází několik hostinců (taverne) a vstup na palestru se sloupořadím, zbytkem fontány a přilehlými místnostmi. Naproti palestře je na západní straně ulice rohový Dům s velkým portálem. Na jižním konci ulice (na téže straně) je Dům s jeleny, jeden z nejbohatších zdejších domů. Je nazvaný podle dvou mramorových skulptur jelena napadeného psy (je tu i soška satyra s měchem na víno a jiná, představující opilého Herkula).
Na protější straně je (o něco severněji) Dům Telefův, nazvaný podle reliéfní výzdoby pojící se k antickému mýtu o Telefovi.
Dále k jihu se nachází na konci ulice zbytky nedávno vykopaných „předměstských“ lázní, v sousedství někdejšího přístavu (bylo tu nalezeno i několik lidských koster). Mimo hlavní areál bylo prokopáno divadlo, ležící asi 26 metrů pod dnešní úrovní. Mělo kapacitu asi 2000 diváků.
Přístupná zatím není Villa dei Papiri, jižně od hlavního areálu. Zde byly nalezeny papyry s díly antických autorů.
