Od 6. století bylo město v područí Osrogótů a Byzantinců, po nichž přišli Arabové. V 11. století se vlády nad městem zmocnili Normané, kteří se pustili do stavby katedrály. Pak se k moci dostali Švábové. Následovali je Aragonci, kteří postavili Castello Ursino a vytvořili z Catanie své hlavní sídlo.
V roce 1669 bylo město pokryto silnou vrstvou lávy, která dosahovala až k moři. Stalo se tak po zničující erupci Etny. Ani ne o třicet let později (1693), dovršilo dílo zkázy zemětřesení. Město bylo třeba obnovit. A tak se rozrostlo, podle plánů G. B. Vaccariniho, do barokní podoby. V 18. století hrála Catania hlavní roli v bojích Risorgimenta (národního obrození), které vyvrcholilo vzpourou Giussepa Garibaldiho. Za 2. světové války byla Catania vážně poškozena.
V Catanii stojí za zhlédnutí tato místa:
Duomo (dóm)
Nejvýznamnější dominanta města, která se nachází na Piazza Duomo . Katedrála byla založena v období vlády normandského krále Rogera I. (v posledním desetiletí 11. století). Z původní stavby se zachovala pouze zadní část se třemi apsidami a částí příčné lodě. Již v roce 1169 zemětřesení pobořilo velkou část této normandské stavby, která byla sice obnovena, ale znovu poničena zemětřesením koncem 17. století. Následná obnova katedrály, podle návrhu Fra Girolamo Palazotta, jí dala dnešní podobu. Později byla doplněna průčelím (od G. B. Vaccariniho), které je jedním z mistrovských děl baroka na Sicílii. Průčelí bylo postaveno v první polovině 18. století a je vyzdobeno sloupy ve dvou řadách nad sebou. Sloupy v přízemí jsou velmi staré a náležely patrně již k původní budově. Impozantní interiér je tvořen hlavní lodí a dvěma loděmi postranními. Příčná loď se zachovala z původní normandské budovy, má na svých koncích nedokončené zvonice a nad jejím středem se klene kupole, kterou postavil Battaglia. Vedle druhého pilastru na pravé straně je hrobka Vincenza Belliniho (1810 – 1835). V pravé apsidě je kaple svaté Agáty, která je obklopena krásným železným kovaným zábradlím. Můžeme zde obdivovat náhrobek vicekrále Ferdinanda d´Acuni . Autorem náhrobku je Antonello Freri.
Duomo
Kostel San Niccolo
Tento kostel z 18. století je jednou z největších sakrálních staveb na Sicílii. Charakterizuje jej mohutné průčelí, které zůstalo nedokončené a je vyzdobeno obrovskými sníženými sloupy. Nápadná je zejména koruna střední části průčelí, která je zhotovena z černé lávové horniny kontrastující s čistě bílou stěnou. Interiér ohromujících rozměrů je rozčleněn mohutnými sloupy na hlavní loď a postranní lodě. Jinak se interiér kostela vyznačuje střízlivými liniemi a naprostou nepřítomností jakékoli výzdoby. Na podlaze příčné lodi jsou podivné sluneční hodiny se znameními zvěrokruhu – dílo Bertela Thorwaldsena (z první poloviny 18. století).
Palazzo del Municipio
Radnice postavená Vaccarinim v první polovině 18. století. Vyniká obdivuhodnými architektonickými prvky. Za zmínku stojí uspořádání pilastrů, balkónových oken v horním podlaží. Radnice je postavena naproti náměstí Piazza del Duomo, kde stojí fontána se slonem a je dílem G. B. Vaccariniho. Vytvořil ji tak, že postavil egyptský obelisk na starověkého slona z lávového kamene z římské doby. Tento výjev se stal emblémem města Catania. Lidově se jí říká Liotru. Vaccarini ji obnovil po poškození zemětřesením v roce 1693.
Castello Ursino
Castello Ursino
Mohutný hrad čtvercového půdorysu. Byl postaven Richardem da Lentinim pro Friedricha II. Švábského (v první polovině 13. století). Král Friedrich II. Švábský chtěl bránit pobřeží před pirátskými nájezdy. Posádka pevnosti také udržovala v kraji klid a jakékoli lidové nepokoje byly hned zažehnány. V 16. století byl hrad přestavěn. Obnoven byl i po škodách, které utrpěl následkem erupce Etny v roce 1669. Dnes zde sídlí Městské muzeum.
Porta Uzeda
Barokní stavba z konce 17. století se nachází v živém centru města, na ulici Via Etnea. Hlavní třída města Catania je lemovaná historickými stavbami a je místem setkávání občanů města i jeho návštěvníků. Nesmíte minout Palazzo dell´Arcivescovado (Arcibiskupský palác) a Palazzo Biscari.
Římské divadlo
Pozůstatky římského divadla z imperiálního období. Bylo postaveno na místě starověkého řeckého divadla (5. století př. n. l.). Lze se k němu dostat průchodem domu Soprintendenza alle Belle Arti (Via Vittorio Emanuele 266). Můžeme zde obdivovat střední část hlediště, lodžie a zbytky orchestřiště s mramorovou podlahou.
Římský amfiteátr
Nalézá se na rohu Piazza Stesicoro. Jeho impozantní elipsovitá konstrukce byla jen o málo menší než Koloseum v Římě. Je datován do 2. století n. l. Zdá se, že pojal až 16 000 diváků. Ovšem již od 5. století zůstává opuštěn a slouží jako zásobárna materiálu pro nové veřejné stavby. Na náměstí Piazza Stesicoro najdeme kapucínský kostel a pomník Belliniho. Ten zde byl vztyčen ve 2. polovině 19. století. Jeho autorem je G. Monteverde.
Teatro Bellini
Divadlo bylo postaveno v klasicistním stylu (v 2. polovině 19. století) a nese jméno velkého sicilského hudebního skladatele Belliniho, který pocházel z města Catania. Budova je dílem architektů A. Scaly a C. Sady a je zajímavá zejména nádherným hledištěm.
