Bologna

Bologna je hlavním městem oblasti Emilia - Romagna. Je důležitým průmyslovým a obchodním střediskem s bohatstvím historických památek, zvláště s charakteristickými středověkými věžemi. Sídlí zde univerzita a žije 480 000 obyvatel. Zdejší prehistorické sídliště villanovské kultury ovládl... i od 6. století př.n.l. Etruskové (pod jménem Felsina). Od poloviny 4. století zde vládli keltští Bójové (odtud latinské jméno Bononia), od roku 189 př.n.l. Římané. V raném středověku byla Bologna zpustošena Langobardy a Franky. V 11. – 14. století vzkvétá Bologna jako samostatné město. V roce 1119 zde byla založena univerzita, jako úplně první na světě. Od roku 1167 byla Bologna členem Lombardské ligy (byla aktivní v boji proti římsko – německým císařům). Od 14. století byla ve sféře papežského vlivu. V roce 1506 byla včleněna do Církevního státu. Nejmocnějšími boloňskými rody byly rodiny Visconti , Pepoli a později Bentivoglio. Ze slavných vědců působil na zdejší univerzitě Marconi (1878 – 1937). Východiskem prohlídky je hlavní nádraží. Odtud jde návštěvník k jihu po monumentální Via Galliera (s paláci z 15. – 18. století). Na jižním konci třídy odbočí doleva na Via Manzoni a po ní dojde k dómu Metropolitana (z druhé poloviny 12. století; byl téměř úplně přestavěn začátkem 17. století; románská kampanila a krypta jsou z 12. - 13. století; velkolepý interiér s obrazovou výzdobou, zvl. Zvěstování Panny Marie a Oplakávání Krista od L. Carracciho). Východně od dómu vedou středověké uličky a stojí věže Altabella a Prendiparte (z 12. století; vysoké asi 60 metrů). Jižně od dómu leží Piazza di Nettuno s fontánou (1566) od T. Lauretiho (bronzové sousoší boha Neptuna od Giambologny). Na východní straně náměstí je Palazzo del Podesta (z 13. – 15. století). V jeho sousedství se nachází Palazzo di Re Enzo a věž Arenga (1212). Na západní straně je radnice (Palazzo Comunale; z 13. – 15. století) s velkolepým portálem (socha boloňského rodáka papeže Řehoře XIII., autora dodnes používaného gregoriánského kalendáře; a socha Panny Marie s Kristem - 1478). Ve druhém patře je obrazárna s díly mistrů boloňské školy (14. – 16. století). Od radnice půjde návštěvník západním směrem, k chrámu San Francesco (na Piazza Malpighi), zbudovanému ve stylu francouzské gotiky (v letech 1236 – 1263), s mramorovou výzdobou oltářního prostoru od benátských mistrů J. a P. P. dalle Masegne (1392) a s náhrobkem papeže Alexandra V. (15. století). Návštěvník se vrátí k radnici a přejde na Piazza Maggiore s nejvýznamnějším boloňským chrámem San Petronio, v gotickém slohu (1390 – 1659). Skvělá plastická výzdoba nad středním portálem je od Jacopa della Quercia (1425 – 1438; biblické výjevy). V trojlodním interiéru (délka 132 m), a zejména pak ve 22 postranních kaplích jsou cenné skulptury, fresky a obrazy, zvláště „Svatý Girolamo“ (6. kaple zprava) a „Madona se svatými“ (7. kaple zleva) od L. Costy. Pozoruhodná je zejména klenotnice a dokonalé zařízení na měření času (poledník). Od chrámu pak přejdeme západním směrem, podél Palazzo dei Notai (ze 14. století), na Via M. D´Azeglio, která návštěvníka zavede k nejkrásnějšímu zdejšímu raně renesančnímu paláci Bevilacqua (1474 – 1482), s hezkou fasádou a nádvořím. Od něho jde návštěvník uličkami k západu, na Via Garibaldi, s chrámem San Domenico (z let 1221 – 1233). V šesté kapli zprava je mramorová schránka ostatků svatého Dominika s bohatou plastickou výzdobou (Nicola Pisano a jeho žáci; z let 1265 – 1267; některé pozdější sochy, zvláště svatého Petronia a Procola , jsou od Michelangela). Skvělá skulpturní i malířská výzdoba i v ostatních kaplích. K chrámu přiléhají dvě klášterní křížové chodby (z 14. – 16. století). Návštěvník se vrátí po Via Garibaldi, podél bývalé univerzitní budovy (Archiginnasio), k chrámu svatého Petronia, za jehož východní stranou se skrývá Museo Civico Archeologico s bohatou kolekcí starověkých nálezů (zvláště hlava Athény Lémnijské , mramorová římská kopie slavné řecké bronzové sochy; dále busta římského císaře L. Vera; řecká a etruská keramika, různé luxusní i užitkové předměty). Návštěvník pokračuje dále k jihu, až k Via Rizzoli. Zabočí doprava, k Piazza di Porta Ravegnana se dvěma charakteristickými šikmými věžemi (Torre degli Asinelli ; ze začátku 12. století; výstup po 498 schodech; panoramatický rozhled) a Torre Garisena (z konce 11. století). Za vyšší z nich se nachází chrám San Bartolomeo. Zde se návštěvník obrátí opět k jihu, přejde k půvabnému gotickému paláci - Palazzo della Mercanzia (z roku 1382), a poté po Via San Stefano k náměstí San Stefano a ke komplexu několika chrámů a dalších budov, s pěknými nádvořími a zákoutími: chrám Crocifisso (z 11. století), San Sepolcro (z 12. století), Ss. Vitale e Agricola (původně z 5. století; přestavěný v 8. a 11. století), Cortile di Pilato (z 16. století; uprostřed mramorová nádrž z 8. století), chrám Trinita (ze začátku 13. století; se dvěma příčnými loděmi), kaple Capella della Consolatione (s freskou z 12. století) a krásná poschoďová křížová chodba (z 11. – 12. století). Směrem k jihu lze vystoupit k chrámu San Giovanni in Monte (z 13. – 15. století), s průčelím ve stylu benátské renesance (obraz Madony od L. Costy) a po Via Guerazzi pak přejít ke gotickému chrámu Santa Maria dei Servi (z roku 1346; se vstupní sloupovou síní z 15. století; uvnitř cenné fresky od Vitale da Bologna; velkolepý obraz „Madona na trůně“, připisovaný Cimabuovi, a cenná plastická výzdoba). Odtud návštěvník přejde po Piazza Aldrovandi na Via Vitale a pokračuje k severozápadu až na Via Zamboni k městskému divadlu. Zabočí nejprve vpravo k univerzitě, umístěné v Palazzo Poggi (1549; v prvním patře je Námořní muzeum – s modely lodí). Na protější straně, severně odtud, se nachází Pinacoteca Nazionale s malířskými díly, zejména od těchto umělců: Vitale da Bologna, Giotto (Trůnící Madona), Jacopino da Bologna, L. Costa, Raffael (Extáze svaté Cecílie), Perugino, Nicola Pisano, Parmigianino, bratři Carracciové, G. M. Crespi, G. Reni (Vítězný Samson), Tintoretto a Guercino. Návštěvník se vrátí zpět po Via Zamboni a navštíví chrám San Giacomo Maggiore, naproti divadlu (původně gotický; z let 1267 – 1315; kolem roku 1500 přetvořený v renesančním slohu). V interiéru je řada cenných maleb (L. Costa, L. Carracci) i soch (Jacopo della Quercia), zvláště v kapli rodiny Bentivoglio. Po Via Marsala dojde návštěvník ke kostelu San Martino (z 13. – 16. století). zavřít